Vnímáme jen část chemie vody
Některé minerály, dezinfekční prostředky nebo produkty koroze mohou ovlivnit chuť vody. Mnoho jiných látek ale při běžných koncentracích žádný rozpoznatelný chuťový projev nemá.
Ne. Chuť, vůně a vzhled vody jsou důležité a mohou upozornit na změnu nebo problém. Samy o sobě ale nedokážou potvrdit, že voda neobsahuje mikroorganismy nebo chemické látky, které lidskými smysly nepoznáme.
Příjemná chuť a vůně nejsou laboratorní rozbor. Některé nežádoucí látky nebo mikroorganismy nemusí změnit vzhled, chuť ani pach vody. Naopak některé látky mohou být smyslově výrazné už při koncentracích, které samy o sobě nemusí představovat zdravotní riziko.
Smysly jsou důležitý první signál.
A zároveň nestačí k posouzení zdravotní bezpečnosti vody.
Spotřebitel hodnotí vodu především tím, co vidí, cítí a ochutná. Proto mají chuť, pach, barva a zákal význam nejen pro komfort, ale také pro důvěru ve vodu a vodárenský systém.
Světová zdravotnická organizace uvádí, že změny chuti, pachu nebo vzhledu mohou někdy signalizovat znečištění, problém při úpravě vody nebo změnu v distribučním systému. Náhlou nebo výraznou změnu je proto vhodné prověřit.
Některé minerály, dezinfekční prostředky nebo produkty koroze mohou ovlivnit chuť vody. Mnoho jiných látek ale při běžných koncentracích žádný rozpoznatelný chuťový projev nemá.
Vůni vody mohou měnit například dezinfekční látky, biologické procesy, stagnace vody nebo materiály a stav vnitřního vodovodu. Samotný pach ale ještě neurčuje zdravotní riziko.
Změna barvy nebo zákalu může souviset s provozem sítě, korozí, částicemi nebo jinou změnou v systému. Viditelná změna má být důvodem k pozornosti, nikoli k automatickému závěru o příčině.
CDC upozorňuje, že škodlivé mikroorganismy a chemické látky často nezmění vzhled, chuť ani pach vody. Příkladem látky, kterou nelze ve vodě spolehlivě poznat chutí ani čichem, je olovo.
Aktuální vyhláška č. 252/2004 Sb. řadí chuť a pach mezi organoleptické ukazatele pitné vody. U obou požaduje, aby byly přijatelné pro odběratele.
Vyhláška zároveň výslovně uvádí, že předmětem hodnocení jsou všechny nepříjemné pachy a chutě, které mohou být předmětem stížností odběratelů, včetně pachů a chutí způsobených dezinfekčním přípravkem.
WHO upozorňuje, že absence nepříznivých senzorických projevů sama o sobě nezaručuje bezpečnost vody. Důvod je jednoduchý: lidský čich a chuť reagují jen na určité látky a jen od určité koncentrace.
Současně platí i opačná situace: některé látky mohou vodu chuťově nebo pachově ovlivnit při koncentracích výrazně nižších, než jsou hodnoty spojované se zdravotním účinkem.
Je to pozitivní vlastnost a důležitý znak přijatelnosti vody. Není to ale důkaz, že všechny sledované i nesledované ukazatele jsou v pořádku.
Změna nemusí automaticky znamenat zdravotní nebezpečí, ale zejména pokud je náhlá, výrazná nebo přetrvává, je vhodné zjistit její příčinu.
Voda se může během cesty od zdroje ke kohoutku měnit. Česká metodika posouzení rizik vnitřních vodovodů počítá například s tím, že nevhodné materiály potrubí mohou způsobovat neobvyklou chuť a pach, stagnace vody může zvyšovat mikrobiologické riziko a zvýšená teplota studené vody může zhoršovat její chuť.
Proto má při opakovaných stížnostech smysl řešit nejen vodu dodávanou do objektu, ale také stav, materiály a provoz vnitřního vodovodu.
Netvrdíme, že chuť, pach nebo vzhled vody jsou nepodstatné. Naopak — jsou důležitým prvním signálem a součástí požadavků na jakost pitné vody.
Netvrdíme ani, že každá změna chuti nebo pachu znamená zdravotní nebezpečí. Může jít o senzorický nebo provozní problém bez přímého zdravotního významu.
A netvrdíme, že voda bez chuti a zápachu je automaticky bezpečná. Některé mikroorganismy a chemické látky lidskými smysly spolehlivě nezjistíme.
Tvrdíme pouze toto: chuť a vůně jsou první informace — ne konečný důkaz.
Nejdříve voda. Potom technologie.
Nezačínejme automaticky filtrem. Nejdříve zjistěme, zda se změna týká zdroje vody, distribuční sítě, vnitřního vodovodu nebo pouze jednoho odběrného místa.