Per- a polyfluorované látky
Velká skupina syntetických látek. U pitné vody se dnes sledují vybrané PFAS a současná česká legislativa obsahuje ukazatel PFAS suma.
Ne. Laboratorní rozbor odpovídá jen na otázky, které mu položíme. Pokud určitá látka není součástí zvoleného rozsahu analýzy, nelze z výsledku automaticky vyvodit, že ve vodě není.
„Nebylo stanovováno“ není totéž jako „nebylo zjištěno“. Každý rozbor má přesně definovaný rozsah, použitou analytickou metodu a mez stanovitelnosti. Výsledek proto vždy vypovídá jen o tom, co bylo skutečně analyzováno a s jakou citlivostí.
Analýza je cílené měření.
Správný rozsah rozboru se volí podle zdroje vody,
rizik, historie objektu a otázky,
na kterou potřebujeme odpověď.
Pojem mikropolutanty se používá pro různorodé látky, které se mohou ve vodním prostředí vyskytovat ve velmi nízkých koncentracích. Nejde o jednu jedinou právní nebo chemickou skupinu.
Patřit sem mohou například některé průmyslové chemikálie, látky z výrobků denní potřeby, pesticidy a jejich metabolity, hormonálně aktivní látky, PFAS nebo rezidua léčiv. Pro jednotlivé skupiny se používají různé analytické metody a různé požadavky na odběr i přípravu vzorku.
Velká skupina syntetických látek. U pitné vody se dnes sledují vybrané PFAS a současná česká legislativa obsahuje ukazatel PFAS suma.
Látka používaná v některých materiálech a výrobcích. V aktuálním českém seznamu ukazatelů pitné vody má vlastní hygienický limit.
U pesticidů nestačí vždy hledat jen původní účinnou látku. Ve vodě se mohou objevovat také její transformační produkty a metabolity.
WHO uvádí, že stopové koncentrace léčiv byly zjištěny v odpadních, povrchových a podzemních vodách a v menší míře také v pitné vodě. Jejich běžný monitoring ale není stejný jako u regulovaných parametrů.
Látka byla v daném vzorku stanovována, ale výsledek byl pod mezí stanovitelnosti použité analytické metody.
Daná látka vůbec nebyla součástí rozsahu analýzy. Z takového výsledku nelze vyvozovat, zda ve vzorku přítomna byla, nebo nebyla.
To, co se v pitné vodě povinně sleduje, není neměnný seznam. S rozvojem znalostí, analytiky a evropské legislativy se objevují nové ukazatele a nové limity.
Aktuální znění vyhlášky č. 252/2004 Sb. účinné od 12. 1. 2026 obsahuje mimo jiné bisfenol A, halogenoctové kyseliny a PFAS suma.
Bisfenol B (BPB) se používá jako náhrada za bisfenol A (BPA), který je v EU přísně regulován. Liší se od něj jen tím, že místo jedné methylové skupiny nese skupinu ethylovou, tedy o jednu CH₂ skupinu navíc. Proto má podobné vlastnosti a často i podobné účinky.
V testu z roku 2018 byl BPB u buněk 3T3-L1 toxičtější než BPA: BPA neměl poloviční účinek ani při 100 µM, BPB při 53,8 µM. U buněk MCF-7 byl naopak méně toxický (IC50 64 µM oproti 50 µM u BPA).
Přehled ANSES (2019) uvádí u BPB estrogenní aktivitu podobnou nebo vyšší než u BPA a snížení produkce testosteronu v in vitro i zvířecích studiích. Autoři uzavřeli, že BPB splňuje definici WHO pro endokrinní disruptor, a označili důkazy za omezené.
Pro BPB jsme v dostupných zdrojích nenašli data o poškození DNA. U BPS byla v jednom in vitro testu zjištěna vyšší míra poškození DNA než u kontroly; u BPF a BPA tato data v abstraktu studie nejsou.
Bisfenoly se používají hlavně v polykarbonátu a epoxidových pryskyřicích, například ve vnitřních nátěrech konzerv. PET se z nich nevyrábí. Uvolňování roste s teplem; míra závisí na konkrétním materiálu.
Výsledky nejsou jednoznačné: v některých testech byl BPB toxičtější než BPA, v jiných ne. Obecný závěr je, že BPB má podobné účinky jako BPA a údaje o něm jsou stále omezené.
Pro laboratorní rozbor z toho plyne jednoduchá věc: výsledek „BPA nebyl zjištěn“ o BPB nic neříká. Standardní rozbor pitné vody sleduje BPA; BPB, BPS ani BPF v něm podle dostupného znění vyhlášky nejsou. Pokud je BPB pro vás důležitý, musí být do zadání rozboru výslovně zahrnut.
BPA je v EU přísně regulován. EFSA v roce 2023 snížila jeho přijatelný denní příjem na 0,2 ng/kg tělesné hmotnosti. Německý BfR tento závěr zpochybnil a navrhl hodnotu tisíckrát vyšší. Francie v roce 2019 oznámila ECHA záměr navrhnout BPB jako látku vzbuzující velmi vážné obavy (SVHC).
Moderní analytika dokáže detekovat velmi nízké koncentrace látek, které byly dříve obtížně měřitelné. Samotný analytický nález proto nelze automaticky přeložit jako „nebezpečná voda“.
WHO ve svém hodnocení léčiv v pitné vodě uvádí, že stopové koncentrace léčiv byly ve vodním cyklu opakovaně zjištěny, ale při běžně uváděných koncentracích v pitné vodě jsou bez specifického místního zdroje významné zdravotní účinky považovány za velmi nepravděpodobné.
Smyslem správného hodnocení je proto spojit analytický výsledek, koncentraci, toxikologický kontext, zdroj látky a způsob expozice — ne pouze konstatovat, že přístroj látku dokázal detekovat.
Odpovídá na otázku, zda byla látka analytickou metodou ve vzorku zachycena a v jaké koncentraci.
Vyžaduje další kontext: koncentraci, toxicitu, délku a cestu expozice a další odborné informace.
Jednotlivé skupiny látek mají rozdílné fyzikální a chemické vlastnosti. Proto se liší také jejich chování při adsorpci, membránové separaci, oxidaci nebo jiných procesech úpravy vody.
Správná technologie se proto nevybírá podle nejdelšího marketingového seznamu, ale podle konkrétní látky, její koncentrace, celkového složení vody, požadovaného výstupu a provozních podmínek.
Netvrdíme, že každá stopová koncentrace mikropolutantu představuje zdravotní riziko.
Netvrdíme ani, že standardní kontrola pitné vody je nedostatečná. Má zákonem stanovený rozsah a účel. Pro specifickou otázku ale může být potřeba cílená analýza navíc.
A netvrdíme, že pokud látka není součástí běžného rozboru, ve vodě určitě je. Tvrdíme pouze, že z takového rozboru nelze její nepřítomnost prokázat.
Netvrdíme, že BPB se v pitné vodě vyskytuje; k této otázce jsme v podkladech nenašli data.
Stejně tak nelze obecně tvrdit, že jedna technologie odstraní všechny mikropolutanty se stejnou účinností.
Nejdříve otázka. Potom analýza. A teprve potom technologie.
Nejdříve potřebujeme znát zdroj vody, historii objektu a konkrétní důvod analýzy. Teprve podle toho lze sestavit rozumný rozsah laboratorního vyšetření a případně navrhnout další postup.